Za jmelím do lednického areálu

Krajina mezi městy Břeclav, Valtice a obcí Lednice je romantickou krajinou plnou nádherných architektonických skvostů mezi lesy, loukami, rybníky a rameny řeky Dyje a potoka Včelínek. Ne nadarmo je tato oblast nejen státem chráněnou krajinnou památkou, ale i od roku 1996 na seznamu UNESCO. My jsme procházeli lesem Kančí obora, lesem Boří, v zámeckém parku a lesem Lubeš, které mají charakter jednak lužních (Lubeš, Kančí) s množstvím podmáčených luk a lesů se slepými rameny Dyje a jednak lesostepních společenstev na písčinách (Boří). Jak poznamenal jeden náš kamarád, tato krajina je o průhledech – dlouhé aleje lemované starými duby na jejichž konci se tyčí romantické stavby či je vidět na vodní hladiny mnohých rybníků. Krajina je v létě často navštěvovaná cyklisty a to nejen díky malé náročnosti tras s dobrému značení. V zimě je zase plno běžkařů pokud je sníh.
Boří – rozsáhlý duboborový les na písčité terase s lesostepní květenou panonského charakteru. jako součást lednicko-valti¨ckého areálu sloužily Lichtenštějnům místní lokality k vybudování palouků a romantických staveb (sv.Hubert, Tři Grácie…) s množstvím cizokrajných dřevin.
sv.Hubert – novogotická stavba představující poctu sv.Hubertovi, který je spjat s lovem zvěře. Ležáí uprostřed lesů pod Mlýnským rybníkem nedaleko Tří Grácií a Nového dvora.
Tři grácie – nad prostředním rybníkem směrem k Charvátské Nové Vsi stojí klasicistní salet z dílny Jana Karla Engela – půlkruhový ochoz, v jehož ose je umístěno sousoší Tří grácií vytesané z jednoho kusu kamene. Mezi jónskými sloupy ochozu stojí sochy věd a múz od Josefa Kliebera. Zezadu je k ochozu ještě přistavěn sál s toskánskou lodžií. Ústřední sousoší se sice nazývá Tři grácie, údajně však znázorňuje antické bohyně Athénu, Artemidu a Afroditu, které ovšem gráciemi nebyly.
Lednické rybníky – soustava čtyř rybníku na potoce Včelínek. Největší NEsyt je největším na Moravě (302ha), dále Hlohovecký (67ha), Prostřední (47ha), Mlýnský (86ha). na tyto rybníky jihozápadně od Lednice navazují Zámecký (42ha) a Podzámecký (12ha) přímo u zámku v Lednici. Dnes patří k významným ptačím rezervacím u nás.
Lednice – je vinařská obec, připomínaná již r. 1222 jako zemanské sídlo. V pol. 13.st. přešlo do majetku Lichtenštejnů a patřilo jim skoro pořád až do r. 1945. Zpočátku se jednalo o nevelkou vesničku, teprve od r. 1582 se Lednice stala městečkem. Přerod krajiny Lednicko-valtického areálu se utvářel celá staletí a na jeho počátku stojí rod Lichtenštejnů, kteří získali i Valtice, čímž se obě tyto panství stávají středem rozsáhlého rodového majetku. Areál dnes patří mezi nejnavštěvovanější přirodně-urbanistické celky v ČR, kde Lednický zámek a ostatní romantické stavby rozeseté mezi rybníky po okolních lesích a polích vytvářejí krásnou krajinu. V obci najdete Vysokou školu zemědělskou se zahradnickou fakultou, ústavy zahradnické techniky, zahradní a krajinářské architektury, ovocnictví a vinohradnictví, rybářství a hydrologie, šlechtění a množení zahradních rostlin.
Minaret – rozhledna (60m, 302 schodů) v lednickém zámeckém parku na konci rybníků je vybudovaná v maurském stylu (1797-1802m, J.Hardtmuth), postavena na olšových pilotech a dubovém roštu. Je nejstarší stavbou v lednicko-valtickém areálu.
Janohrad – stavba architekta Josefa Hardtmutha představuje napodobeninu středověkého rytířského sídla. Janohrad stojí v zákrutu staré Dyje uprostřed lužních lesů v blízkosti zámeckého parku, jméno hrad nese podle Jana I. z Lichtenštejna, který jej nechal postavit jako jednopatrovou umělou zříceninu se čtyřmi pobořenými věžicemi v rozích. Stavba sloužila jako lovecký zámeček, proto jsou v přízemí psince a stáje a v průčelí v prvním patře velký rytířský sál, pamatující hostiny po skončení lovů. Okolo čtvercového nádvoří jsou vysoké hradby se zbytky cimbuří, střílnami a ochozem. Rytířský sál dnes využívá MÚ Podivín jako obřadní síň k uzavírání sňatků.
Celý článek naleznete na www.trasovnik.cz
Poloha: