Rodinné výlety – kam na výlet s dětmi a rodinou Rotating Header Image


Strakonice – město dudáků a zakletých panen

strakonice2.jpgJihočeská metropole, ležící na soutoku Otavy a Volyňky asi padesát kilometrů severozápadně od Českých Budějovic, se může pyšnit majestátním hradem, honosnými kostely a půvabnými ukázkami jihočeského selského baroka. Nicméně většina z nás si Strakonice spojuje s dudáky; přesněji s tím nejznámějším z nich – Švandou z Tylovy báchorky.

Dudy peklu propadené

Příběh o dudákovi Švandovi, jehož dudy jsou prý dodnes schované za oltářem strakonického kostela sv. Prokopa a jednou do roka se samy od sebe rozehrají, vám nazpaměť povykládá každé místní děcko.

Švanda prý byl velmi dobrý hudebník, na všech tancovačkách žádaný. Jenže jednoho večera se mu nezadařilo, veselka skončila brzy a on se vracel domů s nevelkou výslužkou. Na cestě se nechal zlákat podivnou skupinou mužů v černých hábitech, aby šel hrát na jejich zábavu. Slíbili mu tučnou odměnu a když hrál, zvesela mu do klobouku házeli jeden zlaťák za druhým. Po dudákovi se chtělo jediné: aby neděkoval jinak než slovy „Zdař, bratře!“. Jenže když už měl Švanda klobouk plný mincí a pánové přihazovali další a další, neodpustil si poděkovat jaksepatří. „Zaplať vám to Pánbůh,“ řekl a v tu ránu se ozvala rána a hospoda i s pány a zlatem zmizela. Dudák se z mdlob probral až následující den a když pochopil, že celou noc hrál pro samotné pekelníky, zavěsil prokleté dudy do kostela a víc už na ně nesáhl.

Strakonice, dudy a dudáci patří neodmyslitelně k sobě. Už od roku 1967 se ve městě pravidelně koná mezinárodní dudácký festival. Kromě dechovky tu vyhrávají středověkou hudbu, exotické speciality i modernější písně, doprovázené nejen na dudy.

O zakletých hradních paních

Historie Strakonic je neméně napínavá a spletitá než dějiny zdejšího hradu. Strakonický hrad se však navíc pyšní dvěma tajemnými příběhy o zakletých ženách. Ten první vypráví o bílé paní, která se prý zjevovala na hradbách, vyhlížela z ochozu věží a na kamenném stole na nádvoří chystávala pro nuzný lid medovou kaši. Na její zvyk navázali městští radní, kteří u téhož stolu rok co rok rozdávali kaši chudým.

Druhá hradní paní nebyla zdaleka tak dobrotivá – ba právě naopak. Pyšná a marnivá žena, jež měla vždy všeho nadmíru a postrádala soucit s prostými poddanými, si v době hladomoru nechala zhotovit střevíčky z chlebového těsta. Když jí je upekli, nazula si je a vydala se do hradní kaple na mši. Jak však vstoupila na svatou půdu, rázem se propadla do země. Díru v podlaze se dlouhou dobu nedařilo zasypat a kdoví, třeba tam ona ženština čeká na zachránění dodnes.

Kam se vydat ve Strakonicích?

Strakonice vznikly asi před osmi sty lety sloučením čtyř zdejších osad a dále se rozrůstaly nazdařbůh. Výsledkem je jedinečná změť křivolakých uliček, lemovaných prastarými domy a domky, často zdobenými úchvatnými štíty. Při prohlídce města byste neměli minout zdejší hrad, v němž se snoubí prvky snad všech slohů od románského po baroko. Z věže Rumpál, pojmenované podle rumpálu, na kterém se v době rané gotiky spouštěli vězni do sklepní hladomorny, se můžete pokochat krásným výhledem. V prostorách hradu sídlí muzeum středního Pootaví.

Neméně zajímavá může být pohodová procházka Strakonicemi, při níž kromě historicky významných kostelů, soch a domů potkáte napodobeninu Stonehenge. Tu zde nechal vystavět známý rodák Pavel Pavel, který se proslavil svými výpravami na Velikonoční ostrovy a teorií „chodících soch“.

A až vás všechna ta kultura znaví, vydejte se do jedné z příjemných restaurací na Palackého náměstí, které je místními důvěrně přezdíváno jako „Malé“. Tento plácek, ozdobený kostelem sv. Markéty z konce 16. století a Mariánským sloupem z poloviny století osmnáctého, je jedním z nejkrásnějších zákoutí Strakonic.

text: Michaela „Mysha“ Košťálová (www.myshaweb.cz), foto: Czech Tourism

1 komentář

  1. Jan Bartoš napsal:

    Jakožto obyvatel zmíněného města vítám pozitivní upoutávku, jen bych pár věcí upřesnil. Strakonice asi nejsou žádná metropole a stavby jihočeského baroka se nacházejí spíše v okolí, mnohdy i vzdálenějším. Trochu se musím smát při zmínce o jedinečné změti křivolakých uliček – Strakonice bohužel prošly v 70. letech minulého století dost pochmurnou devastací, při které „padl“ i rodný domek Františka Ladislava Čelakovského, o kterém v článku není nejmenší zmínka. Malé náměstí je také poznamenáno nevhodnými úpravami, ale své kouzlo může mít. Někomu se možná líbí romantické údolí řeky Otavy, Strakonické Podskalí, na které zhlíží busta „Ládíčka“, jak je nejslavnější rodák důvěrně nazýván.
    Možná je dobré se zmínit i o velkém množství plavců po Otavě, kteří v létě město brázdí, možná si někdo Strakonice spojuje s již zaniklou výrobou motocyklů ČZ, či fezem – produktem textilky Fezko.