Obec ve Zlínském kraji, ležící asi 10 km jihozápadně od Uherského Hradiště v úrodné oblasti Dolnomoravského úvalu. Patří k tradičním vinařským obcím Slovácka; v katastru se rozprostírají rozsáhlé vinice a působí zde šlechtitelská vinařská stanice.
Území bylo osídleno již v mladší době kamenné. Významným archeologickým nálezem je tzv. Polešovický poklad z mladší doby bronzové, jeden z největších svého druhu na Moravě. V období Velké Moravy se zde nacházelo sídliště Záblacany. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220; ve středověku patřily Polešovice velehradskému klášteru.
Dominantou obce je vrcholně barokní kostel sv. Petra a Pavla z let 1725–1735 s bohatou výzdobou. K dalším památkám patří barokní socha sv. Floriána z 18. století, socha sv. Marka, smírčí kříž ze 16. století a pamětní kříž z roku 1791.