Téma respektující výchovy je v rodičovských kruzích v posledních letech stále častěji skloňované. Často se ale stává, že dochází k mylnému pochopení. Respektující výchova neznamená dovolit dítěti úplně vše. Naopak. Pojďme si vysvětlit základní principy tohoto typu výchovy, časté mýty a pár ukázek z praxe.
Předsudky navzdory výzkumům
S pojmem „respektující výchova“ jste se už určitě setkali. Především pak, pokud jste budoucí rodiče a snažíte se najít co nejvíce informací, jak své děti co nejlépe vychovávat. Jistě se vám už také stalo, že jste se setkali s názorem, že jde pouze o nějaký nový módní trend, který vychová rozmazlené děti bez hranic. Opak je ale pravdou. Respektující výchova je způsob, jak děti vychovat na základě vzájemné úcty, pochopení a spolupráce. Pravidla a hranice jsou ale jasně daná. Vše je jen dítěti vysvětleno a podáno trochu jinou formou.
Základní principy
1. Vzájemný respekt
Jeden ze základních principů je, že každé dítě má právo na své potřeby, pocity a názory – stejně jako my rodiče. Neznamená to, že dítěti dovolíme úplně vše jen proto, že na to má právo. Vyhradíme hranice, ale s úctou a respektem.
Příklad: Dítě se rozzlobí, začne křičet a mlátit s sebou o zem. Místo: „Uklidni se a mazej do pokoje!“, řekněte: „Vidím, že jsi rozzlobený, potřebuješ chvilku klidu?“
2. Empatie a naslouchání
Emoce dětí jsou jako horská dráha. Smějí se a hezky hrají a najednou přijde vzteklý výbuch a my nechápeme, co se stalo. Příliš mnoho zážitků, nové vjemy, ale i žízeň a hlad – to vše může u dětí vyvolat negativní emoci a pláč je rázem na světě. Je důležité naslouchat a mít pochopení.
Příklad: Dítě začne brečet a křičet. Místo: „Přestaň brečet, nemáš k tomu důvod.“, najděte pochopení a zkuste společně přijít na příčinu: „Vidím, že jsi hodně naštvaný. Pojď mi říct proč.“ Dítě tak bude vedeno k tomu, že i negativní emoce se mají prožívat, nikoliv potlačovat, a že mu budete po boku.
3. Jasné hranice – ale bez trestů!
Že jsou fyzické tresty zakázané a nepřípustné, nemusíme zmiňovat. Jsou ale i jiné formy trestu, kterých se jako rodiče často dopouštíme, protože je sami známe z dětství. Proč ale trestat děti za něco, čemu ještě úplně nerozumí a neznají důsledky?
Příklad: Dítě hází s hračkami. Neřeknete: „Ještě jednou hodíš s tou hračkou a nepůjdeš ven!“. Jaký je důvod, proč s ní nemá házet? Že by se mohla poničit a rozbít. To dítě ale neví, zkuste mu to jednoduše vysvětlit. Řekněte: „Když házíš s hračkami, můžou se rozbít a nemohli bychom si s nimi hrát.“
4. Vnitřní motivace místo sladkých odměn
Děti milují sladké. Mnoho rodičů jej používá jako formu odměn za splněný úkol. Tato taktika možná funguje krátkodobě, ale z dlouhodobého hlediska dětem bere vnitřní motivaci a samostatnost.
Příklad: Úklid hraček a pokoje. Místo: „Když si uklidíš pokoj, dostaneš čokoládu.“, zkuste: „Když budeš mít pokoj, snadněji pak všechno najdeš, třeba tvou oblíbenou hračku.“
5. Existuje i jiná cesta než vynucená poslušnost
Také si pamatujete z dětství větu: „Já jsem rodič, ty jsi dítě a musíš mě poslouchat“? Vynucená poslušnost a vědomá nadřazenost rodičů děti nic nenaučí, naopak způsobí další frustraci, kterou si děti potom vybíjí různými způsoby. Namísto „musíš“ nabídněte konkrétní možnosti.
Příklad: Je večer, čas jít spát, ale dítě nechce. Místo: „Mazej do postele a spi!“ nabídněte varianty, se kterými docílíte svého, ale nebude to znít jako rozkaz vojákovi:
Chceš si před spaním ještě přečíst pohádku nebo obejmout? Třeba ti to pomůže usnout.
Mýty o respektující výchově, kvůli kterým vznikají nedorozumění
- Respektující výchova = dovolování úplně všeho: respektující výchova není anarchie. Dítěti není dovoleno dělat úplně vše bez hranic a pravidel, naopak. Jen jsou jinak nastavená. Jsou to hranice nastavené na vzájemném pochopení a důslednosti, ne na strachu a trestech.
- Děti neudělají nic, co udělat nechtějí: opět častý mýtus. Děti poslouchají rodiče, ale rodiče také poslouchají děti. Když dáte dítěti na výběr, ve výsledku poslechnou a bez nucení nebo manipulace. Příklad: „vyčistíš si zoubky před čtením pohádek nebo potom?“
- Rodič ztrácí pevnou půdu pod nohama: Respektující rodič není bezmocný. Naopak. Pevně si stojí za tím, co říká, ale s empatií a porozuměním. Dítě se tak učí, že autorita neznamená nadřazenost, ale bezpečné vedení.
Nezapomeňte na své hranice a potřeby
Při respektujícím rodičovství dáváme prostor dětem pro emoce a zpracování vlastních potřeb. Součástí tohoto typu výchovy je ale také respekt k sobě samému. Rodič si musí dopřát stejný prostor pro emoce a vlastní potřeby, jako dopřává dítěti. Sami moc dobře víte, co se stane, když dlouho potlačujeme vztek a vnitřní napětí. Ano, tyto negativní emoce si najdou cestu na povrch a často „vybouchneme jako sopka“.
Jak si tedy v každodenním shonu najít prostor sám na sebe? A jak se chovat k dítěti, když už cítíme, že je toho na nás moc? Jednoduše – mluvte narovinu. Rodiče nejsou superhrdinové (i když bychom si to přáli, že?), jsme jen lidé. Také máme právo na své emoce. Věta typu: „Teď potřebuji chvíli pro sebe, můžeš si prosím hrát chvíli sám?“ nebo „Tohle se mi nelíbí, pojďme si o tom promluvit, co je špatně.“, dá dítěti jasně najevo, že každý má právo na své emoce a hranice.
Výchova dětí je zapeklitý úkol, ke kterému se každý staví jiným způsobem. Jedno by ale mělo zůstat všem stejné: nedělejme dětem to, co jsme v dětství sami neměli rádi. Naše děti jsou naši parťáci – vše zvládneme společně a se vzájemným respektem.
Zdroje: perpetuum.cz; hlidacky.cz; ferwer.cz; idetskysluch.cz
