Pravděpodobně to víte: dětem bychom měli číst. Slyšíme to od odborníků, učitelů i psychologů. Jenže mezi tím „vím, že bych měl/a“ a tím „opravdu to dělám“ bývá velký rozdíl. Po náročném dni je člověk unavený, v hlavě má seznam povinností a knížka často ustoupí televizi nebo tabletům. Přitom právě tahle zdánlivě malá věc – pár stran denně – dokáže dětský svět ovlivnit víc, než se na první pohled zdá.
Čtení není jen něco, co prospívá rozvoji. Je to nástroj, který formuje osobnost dítěte, uklidňuje ho, otevírá mu svět fantazie, podporuje myšlení a zároveň posiluje vztah mezi dítětem a dospělým.
Začíná to mnohem dřív, než padne první věta
Dítě vnímá lidský hlas dávno předtím, než drží v ruce první knížku. Nejprve slyší melodii řeči, rytmus hlasu, uklidňující tón rodičů. Když pak přijde období batolecího a předškolního věku, čtení přirozeně navazuje. Už to nejsou jen obrázky, ale příběhy.
Dítě si pomalu zvyká, že svět slov je stejně přitažlivý jako ten obrazovkový. Knížka se tak nestává povinností. Stává se bezpečným a blízkým místem, kam je možné se vracet.
Když čtete, děti začínají mluvit barevněji
Děti, kterým se pravidelně čte, mluví jinak. Bohatěji, jistěji a s větší chutí vyjadřovat se. Neděje se to nátlakem, ale přirozeně. Poslouchají melodii vět, nasávají nová slova a vnímají, jak se jazyk používá.
Díky tomu umí lépe popsat, co cítí a co prožívají. Později je to vidět i ve škole. Tyto děti se méně bojí mluvit, ptát se nebo vysvětlovat.
Fantazie je sval. A čtení je posilovna.
Obrazovka ukáže hotový svět. Někdo ho vytvořil za nás. Kniha to nedělá. Kniha zve k přemýšlení. Dítě si představuje postavy, prostředí i děj. Přemýšlí, co se stane dál, a hledá souvislosti.
Díky tomu děti lépe chápou, proč se věci dějí, jak spolu souvisejí, co je příčina a co následek. To nejsou jen literární dovednosti, ale schopnosti využitelné v každodenním životě.
Soustředění, které samo nepřijde
Žijeme v době blikajících obrazovek, rychlých střihů a nepřetržitého přívalu informací. Kniha je v tomhle světě tichým zázrakem. Nemá tlačítko přeskočit. Vyžaduje pozornost.
Díky pravidelnému čtení se děti učí poslouchat, sledovat děj a pamatovat si souvislosti. Trénují tím koncentraci, paměť i trpělivost – aniž by si to uvědomovaly.
Příběhy učí prožívat a rozumět
Každý příběh je malá ukázka ze života. Někdo se raduje, bojí, zlobí, ztrácí i znovu nachází. Dítě to sleduje bezpečně, v blízkosti dospělého.
Učí se chápat své emoce i emoce druhých, rozpoznávat, co bolí a co pomáhá. Empatie a schopnost rozumět lidem se nedají naučit poučkou. Příběhy jsou k tomu jednou z nejlepších cest.
Nejdůležitější přínos? Vztah.
Možná ten nejcennější důvod, proč dětem číst, vůbec nesouvisí se školou ani výkonem. Jde o blízkost. O chvíli, kdy je dítě opravdu středem pozornosti dospělého.
Slyší jeho hlas, vnímá dotek a ví, že je důležité. Že existuje čas, který patří jen jemu.
Jak často číst? Klidně každý den. Ale bez stresu.
Nemusí to být hodina ani celá kapitola. Stačí pár minut denně. Důležitější než délka je pravidelnost a skutečná přítomnost.
Vyplatí se vybírat knihy podle věku i povahy dítěte. Pomáhá práce s hlasem, rytmem, otázkami i vědomé ukončení čtení v napínavém místě.
Nikdy není pozdě
Možná máte pocit, že jste měli začít dřív. Nemusíte si to vyčítat. Začít můžete kdykoliv. I dnes večer. I na pár minut.
Každý přečtený příběh je investicí do sebevědomí dítěte, jeho vnitřní stability, radosti z poznávání světa a do vašeho společného vztahu.
Zdroje: Celé Česko čte dětem, Celostní medicína – Proč je důležité dětem číst
Foto: ©Pixabay
