Jak s dětmi komunikovat zásadní změny v životě? Co děti opravdu potřebují slyšet, když se svět kolem nich mění

Děti jsou také lidi. To, že jsou malí, neznamená, že bychom je měli balamutit nebo vynechávat z důležitých hovorů. Není pravda, že děti si jednoduše zvyknou na všechno a přizpůsobí se. Naopak. Je velmi důležité s nimi citlivě komunikovat změny. Především ty zásadní změny v životě. Může jít o nástup do mateřské školy, stěhování, příchod sourozence, rozvod nebo třeba těžkou nemoc v rodině, případně smrt.

Mluvte s dětmi otevřeně a připravujte je na změny. Podporujte je a vždy jim dejte najevo, že se na vás mohou spolehnout a že jim ve všem pomůžete. Ukažte jim, že u vás najdou oporu. Počítejte s tím, že v náročné situaci budou potřebovat více vaší pozornosti, péče i času.

O čem se nejčastěji mlčí

Existují témata, o kterých se v rodinách často mlčí. Jsou tajemství. Jsou tabu. Jde většinou o věci, se kterými si nevíme rady. Jenže problémy, o kterých se nemluví, se stávají jakýmsi jedem. A ten otravuje život všem zúčastněným. To, že se o problému mlčí totiž určitě neznamená, že neexistuje. Příčinou vzniku nějakého tabu bývá trauma, které se nepřizná. A je jedno, zda ho prožijeme osobně nebo přijmeme od předků. Na první pohled přitom rodiny, které si nesou nějaké trauma, mohou působit harmonicky. Ve skutečnosti je to však jinak. Rodiče a děti obvykle žijí izolovaně. V takové rodině se nekomunikuje. Nesdílí se pocity.

A to může být opravdu nebezpečné. Často totiž lidé nevyřešené otázky řeší po svém. Konzumují alkohol nebo jiné návykové látky, jsou promiskuitní nebo nutkavě nakupují. Bohužel se únikové strategie týkají i dětí. Mohou být závislé na telefonu, přejídat se nebo naopak odmítat stravu. Často se také hledá náhražkové projevení v podobě poruch chování nebo nemocí. Ty mohou mít duševní nebo tělesný charakter.

Pravda a nic než pravda

Některé situace mohou být opravdu náročné. Důležité je nelhat a za každé situace mluvit pravdu. Ani malá lež neznamená pro děti ochranu. Děti nejsou hloupé a každou změnu vycítí. Poznají váš stres, dokážou spoustu vyčíst z mimiky nebo zkrátka uslyší část vašeho hovoru. Takže důležité věci s dětmi vždycky komunikujte upřímně. Možná vás překvapí, že dítě si s těžkou situací poradí mnohem lépe než vy. Děti totiž mnohem více žijí teď a tady. Navíc spoustu věcí nedokáží domyslet. Tudíž pokud jim vy do hlavy nenasadíte obavy, nebudou se tolik trápit.

Samozřejmě záleží na věku dítěte. Dětem v předškolním věku je dobré říct pravdu v několika krátkých a srozumitelných větách.

Babička je nemocná, budeme se teď o ni chodit starat. Co by si chtěla vědět?

Více netřeba. Počkejte, až se dítě zeptá samo. Možná se nezeptá hned, ale přijde za pár dní. Vždycky na dotazy upřímně odpovězte. Pokud máte doma pubertální děti, pak buďte upřímní. Možná, že vám to v tomto věku nepřizná. Ale upřímnost umí adolescent opravdu ocenit. Mlžením u něj neuspějete.

Pocity dětí nezlehčujte

Každý z nás má své pocity. A ty by se neměly zlehčovat nebo řešit za druhé. V žádném věku. Je možné, že se dítěti nebude chtít k nemocné babičce. Neříkejte, že by dítě k babičce jet mělo, že by to babičce bylo líto. Tím shodíte pocity malého dítěte a budete v nich vyvolávat pocit viny z toho, že to cítí jinak. Přesto situaci nepřecházejte. Zeptejte se, proč k babičce nechce jet. Je dítě smutné z návštěvy? Co se s tím dá dělat? Můžete nějak pomoci? Možná můžete poradit, co děláte vy v situaci, kdy jste smutní. Je také v pořádku dítěti umožnit za babičkou nechodit.

Mluvte o řešení problému

Situace může být náročná. Například rozvod rodičů. Nová situace je to pochopitelně pro všechny, ale dítě ji pravděpodobně odnese nejvíce. Řekněte dítěti, že chápete, jak těžké pro něj je střídat se mezi maminkou a tatínkem. Zeptejte se, jak mu můžete konkrétně ulehčit. Učte děti od malička, aby dokázaly říct, co potřebují a co jim pomáhá. Hledejte společné řešení problému, kompromisy. Budujte si u dětí důvěru. Nenechávejte je samotné s problémy. Pomozte jim a připravte je naučit se nové věci. Klidně přiznejte své strachy, ukažte svoje emoce. Pro děti je důležité vědět, že nejste stroj a i vy máte podobné pocity, jako má dítě. Klidně před dětmi plakejte, není to ostuda ani slabost.

Co potřebují děti, aby jednou samy uměly komunikovat?

Děti se musí naučit zacházet s emocemi. Mělo by jich být tak akorát. Způsob zacházení s emocemi děti přejímají od rodičů. Právě od nich se děti učí přistupovat ke světu s důvěrou, ale také obezřetností. Důležité je v raném dětství bezpodmínečně přijímat dítě a postupně mu vymezovat hranice. Děti se také potřebují potkávat se slabostí nebo odvrácenými stránkami života. Emoce je podstatné přiznávat a nechat dítě prožít. Je dovolené chybovat.

Nezapomeňte učit děti omluvit se a také odpustit. Když děti povedete tímto způsobem, vyrostou z nich dospělí, kteří se dokážou bránit a zároveň přijmou zodpovědnost za své chování. Budou umět přiznat chybu, projevit emoce a nebudou si vyčítat věci, které nezavinily. Naučí se dívat se na sebe s odstupem a poučit se. A co je stejně důležité – dokážou řešit konflikty sami, bez čekání, že to někdo udělá za ně. Budou mluvit pravdu, odmítnou manipulaci a zachovají si soucit.

Zdroj: Dobrá rodina, Akademie rodičovství, Umírání, Šance dětem