Dlouhá cesta autem bývá zkouškou trpělivosti. Dospělí se snaží udržet klid, děti vymýšlejí, jak se zabavit – a dřív nebo později se ozve obávaná otázka: „Kdy tam budem?“ Zadní sedadla se mění v malé bitevní pole. Jedno dítě si stěžuje, že mu sourozenec dýchá na rameno, druhé má hlad, ačkoliv právě dojedlo svačinu. A vám pomalu dochází trpělivost, poznáváte se?
Řidič drží volant pevněji než obvykle a tiše si představuje, jak by cesta vypadala v tichu – bez otázek, drobečků z křupek a rozlité vody. Ale právě v tom spočívá kouzlo rodinného cestování. Je hlučné, chaotické, občas neplánované – a přesně proto si ho všichni po letech pamatují.
Abychom tu cestu zvládli s úsměvem, chce to správný arzenál her. Tyto tipy nevyžadují žádné pomůcky, jen trochu představivosti, ochotu hrát si a ideálně i smysl pro humor.
1. Slovní fotbal – klasika, která nikdy nezestárne
Začněte třeba slovem auto. Další hráč musí říct slovo, které začíná na poslední písmeno – v tomto případě o. Hraje se tak dlouho, dokud někomu nedojde inspirace. Kdo se zasekne, vypadává nebo musí splnit drobný úkol – třeba (pokud máte dostatek odvahy) zazpívat písničku.
- Menším dětem pomůže, když si určíte téma, například zvířata, jídla nebo pohádkové postavy. A když přidáte časový limit tří vteřin, napětí v autě stoupne, ale tentokrát v tom nejlepším smyslu.
2. Co vidím z okna
Jednoduchá, ale nečekaně chytlavá hra. Jeden z hráčů řekne: „Vidím něco, co začíná na písmeno B!“ a ostatní hádají. Může to být billboard, bagr nebo babička čekající na autobus.
- Pro menší děti je ideální varianta s barvami – „Vidím něco modrého.“ Hra rozvíjí pozornost a děti přestávají kňourat, že cesta na výlet je až nesnesitelně dlouhá. Za pár kilometrů si začnou všímat věcí, které by jinak úplně minuly.
3. Řetězový příběh
Tahle hra vypadá nenápadně, ale v praxi se z ní stane docela velká zábava. První hráč začne třeba větou: „Byla jednou jedna slepice, která se chtěla stát pilotem.“ Každý další přidává další větu. Příběh se většinou brzy zvrhne – slepice přistane na Měsíci, potká vesmírného zajíce a společně otevřou třeba pekárnu.
- Když vás klasický řetěz příběhu omrzí, zkuste obměnu – můžete se střídat nejen po větách, ale i po jednotlivých slovech, nebo si vymyslet vlastní pravidla. Co třeba začínat všechna slova stejným písmenem? Zní to jednoduše, ale zkuste vyslovit větu „Kočka kupuje koblihy“ bez smíchu. A když se do toho zapojí i pes, který prý „potají pojídá párky“, cesta se promění ve veselé jazykové cvičení.
4. Hádání značek
Skvělá soutěž pro děti, které milují auta. Kdo první uvidí poznávací značku z jiné země, získává bod. Starší děti mohou hádat, ze které země značka pochází, mladší si můžou vybrat jednodušší úkol – třeba najít auto určité barvy.
- Hra rozvíjí postřeh a učí děti trpělivě čekat. A když začnou soutěžit mezi sebou, může si řidič na chvíli vydechnout.
5. Kdo jsem?
Klasická hádací hra, která funguje (podobně jako slovní fotbal) vždy. Jeden hráč si v duchu vybere postavu – může to být pohádkový hrdina, zvíře nebo třeba věc. Ostatní pokládají otázky, na které se dá odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“. Kdo uhodne, vybírá další postavu. Hráči se ale mohou domluvit i na jiné variantě – hádat třeba někoho z rodiny, kamaráda nebo známou osobnost.
- Děti se tak učí logicky uvažovat, klást správné otázky a zároveň si procvičují paměť.
Cesta autem s dětmi nikdy nebude úplně tichá. Ale může být veselá, hravá a plná příběhů, které si budete vyprávět ještě dlouho po návratu z výletu. Až se příště zezadu ozve to klasické „Kdy tam budem?“, zkuste se jen pousmát a odpovědět: „Až vyhraješ další kolo slovního fotbalu.“
